Tomáš Hanuš - Arni Archery

Objevte v sobě lovce

Jan Novák - muž mnoha talentů mě poslal částečně autobiografický článek po jehož přečtení mě bylo líto, že skončil - tak se těším (a jistě né sám) na pokračování...

"Moje kamarádka vychovávala svého syna sama a v dobré víře mu nikdy neukázala žádnou hračku v podobě zbraně. Pečlivě vybírala pohádky v televizi, její syn nikdy neviděl pistoli ani na obrázku, a přesto dříve než sestavil první souvislou větu, uchopil synek jednoho dne rohlík, namířil jím na maminku a udělal „paf“. Udivená maminka se na vlastní oči přesvědčila, že muži mají zkrátka střelbu v genech. Mě střelný prach nikdy příliš nevoněl, proto jsem se od malička pokoušel vyrobit samostříl nebo alespoň luk.

Střílet nás nikdo neučil, a přesto to šlo v dětství tak nějak samo. V dospělosti jsem pak vystřídal řadu různých koníčků včetně historického šermu. Jednoho dne mě práce zavála na několik let daleko od domova a přátel do končin, kde se toho mnoho dělat nedalo. Okolní příroda byla nádherná, ale běhání, jízda na kole i procházky po lesích mne brzo přestaly stačit. Člověk, když je sám, chybí mu tak nějak publikum a řada smysluplných činností rázem pozbývá na významu. Jsem člověk od přírody soutěživý, ale závodit tak nějak nebylo s kým. Jednoho dne jsem při úklidu narazil na starý luk, který jsem jako kluk vyrobil na stanovém táboře. Vyrazil jsem ven a začal z něj střílet do narychlo vyrobeného terče. Střílel jsem až do setmění jako smyslů zbavený a poztrácel většinu šípů, ale domů šel s čistou hlavou jako už dlouho ne. Najednou tu bylo něco akčního, co ve mně vzbuzovalo adrenalin i když u toho nikdo další nebyl. Nepotřeboval jsem sparingpartnera stejné úrovně jako u šermu. U lukostřelby to najednou bylo jenom mezi mnou a mnou.

Nejtěžšího soupeře máme každý v sobě, ale jedině výzvy vás mohou posunout dál.

Přitom stačilo tak málo – luk, šípy a cíl.

K lukostřelbě toho potřebujete překvapivě málo a to další se tak nějak přihlásí samo. Když střílíte hodně, udělají se vám mozoly na prstech a seženete si rukavici. Když střílíte špatně, švihne vás občas tětiva do předloktí a tak si vyrobíte jednoduchý chránič. Nechcete válet šípy stále po zemi a tak si pořídíte primitivní toulec. Princip je však  stále stejný již tisíce let! Ohnutý pružný klacek, napnutá tětiva a šíp. Nezměnil se od pravěku! Luk je jeden z nejstarších technických vynálezů člověka vůbec. Byl tu dříve než kolo a přece byl vynálezem zcela zásadnějším – posunul člověka na vrchol potravinového řetězce nad všechny šelmy... I tu nejnebezpečnější šlo od této chvíle zabít na dálku.

Je jedno, zda střílíte na papírový terč v podobě kruhů nebo na makety zvířat. Všichni to máme uloženo hluboko v genech, všichni jsme tam hluboko uvnitř lovci. V práci se setkávám s top manažery a majiteli velkých firem. Oni mají svůj golf, svá drahá auta, své pózy nemohou odhodit ani v soukromí. Já se každý víkend vykrádám trénovat instinktivní lukostřelbu do lesů. Čím čistší je má hlava, tím čistší je můj výstřel a o to přesnější zásah. Zvládnutí základní techniky je snadné, instinktivní míření máme každý v sobě od narození, jen „příliš mnoho myšlenek“ zabíjí naše přirozené lovecké pudy.

Lukostřelba je snadná, těžké je pokaždé uklidit luk a vrátit se do reality."