Tomáš Hanuš - Arni Archery

Zlatá medaile z ME v terčové terénní lukostřelbě - European Championship of the IFAA (EFAC)

Ahoj.
Tak máme úspěšně za sebou vůbec první zahraniční závod v terénní lukostřelbě podle pravidel IFAA, kterého jsme se zůčastnili i my, hoši z České kotliny ;-). Jednalo se o ME EFAC konané v Německém Hohengeis ve dnech 28. 7. až 5. 8. 2017.


Střílelo se v pěti dnech následovně: po - čt Fieldround 28 terčů/112 ran (4 x na každý terč) bílo/černé (střed) vzdálenost 6 -73 m, út - pá Hunterround 28 terčů/112 ran černo/bílé (střed) vzdálenost 10 - 64 m, st - Animalround, což je 2déčko/1-3rány na první trefený vzdálenost do 55m (zvířectvo na papíru). Střílelo se na terčovnice cca 150x150cm. Toť vše, žádné jiné zábrany, takže bylo důležité víc než jindy koukat, kde šíp má skončit a ne tam, kde by mohl:-o. Ještě je důležité napsat, že se střílí vždy na ZNÁMÉ vzdálenosti! Z tohoto výčtu je jasné, že už jen těch pět dní ustřílet sranda nebyla... 
Pořadatelé nás vůbec nešetřili a terén okruhů byl nahoru, dolů. Ostatně, co jiného čekat, když je okruh třeba na sjezdovceB-). Užili jsme si i les a tam zvláště střelce občas trápilo postavení se na metě. Celkově byly všechny okruhy (celkem 6) postaveny velice promyšleně a krásně. Vzpomínám si na jeden vysekaný "tunel" ve stínu, kde na jeho konci 60m;-) zářil sluncem zalitý terč. Po nekonečné době letu šípu najednou šikmý stín začínající ve středu terče - to je prostě lukoorgasmusB-).
Skupiny byly po čtyřech střelcích a bylo důležité si hlídat pořadí. Terče byly podle velikosti a vzdáleností - buď jeden, dva nebo čtyři. Pokud jste střelili do špatného, tak out. Stejně tak, pokud jste střelili ze špatné mety. Ze začátku je to trochu zmatek, ale vždy vám někdo poradí a postupně si zvyknete co a jak dělat. Doba strávená na okruhu byla kolem 6h denně a tak důležitá byla voda.Ttady pořadatel nepříjemně překvapil, když voda nebyla "fréé", ale za 1,5€/0,5l. 
Rozhodně na tento typ závodu doporučuji nějaké sezení. Já měl např. ve skupině borce z Estonska (druhý celkově), kterému výstřel trval několik minut, takže např. čtvrtý den jsme opouštěli okruh beznadějně jako poslední skupina a dokonce už pořadatelé za námi měnili terče na druhý den. No tuhle torturu bych ve stoje fakt nedal.... Naštěstí nám přálo počasí a navzdory pesimistickým předpovědím prakticky nekáplo. 

Střílení jako takové bylo opravdu nádherné - neřešíte vzdálenost, máte jasný cíl (černý, nebo bílý střed) takže "JEN" si uvědomit, jak to dáváte, pořešit sklon, soustředit se na techniku výstřelu a... Taky je dobré, že těch ran je tolik, že se nemusíte hroutit ze zrovna nepovedeného terče. Já měl vždy vlažné začátky, kde jsem nechal hodně bodů. 

Pro většinu z nás byla premiéra středeční 2D kolo. Papíráci byly docela výrazní a tak se zdálo, že do 55m a na známé vzdálenosti to bude dávačka. No jo, ale přeci jen velikost byla menší než 3D a ještě svítivě bílá čára signalizovala, že na nožičky, ouška, ocásky a křídla se tu nehraje - jen poctivé tělo! Kluci s kladkama byli spokojení, protože komory byly větší a maximum byla skoro povinnost. My Barbaři s klasikou měli té práce trochu víc a o medvědu na stromě (nejčastější terč na 55m) se mě i zdálo. Podařil se mi výborně závěr a tak klapnul rekord na této trati a stejně tak i v pátek. Poslední den jsem se krásně bavil soubojem mezi Estoncem, který byl po čtyři dny na třetím místě za svým reprezntačním kolegou, a Dušanem Binderem. Ten nastupoval se ztrátou nějakých 25bodů, ale bojoval jako lev. Estonec to nedal psychicky. Mohli jsme si tedy společně užít stupně vítězů jako v Itálii. Ani ostatní čeští borci se neztratili a všichni do jednoho jsme se shodli, že ten týden byla jedna veliká oslava lukostřelby. Doporučuji všem účast například v březnu u nás ve Vrchlabí. Pochopitelně je třeba mít vzdálenosti vyzkoušené, ale nenechte se vystrašit 73 nebo 64 m, to jsou hraniční distance. To hlavní se odehrává od 10 do 55 m, no a to už jde, ne?

 Lukům zdar, Arni.

  • Výsledky šampionátu naleznete ZDE.